Pietní vzpomínka k 68. výročí od vypálení obce Prlov

Vážené dámy a pánové,

dovolte mi, abych Vás pozdravila na dnešním pietním shromáždění a pronesla několik slov:

Spisovatel Roman Cílek svoji knihu o Prlovské tragédii nazval:

DEN, KDY UDEŘILO ZLO!

Výstižnější pojmenování pro to, co se zde v Prlově odehrálo

23. dubna 1945 snad ani nenajdeme!

Ano, udeřilo zde ZLO, které bylo základem tragédie nejen Prlova, Ploštiny, Vařákových Pasek,  ale i  jiných míst v naší vlasti.

Každý rozumný člověk v té době věděl, že je po válce. Ti méně rozumní to mohli alespoň tušit.

Přesto se našla velká skupina ne lidí, ale bestií, která se s tímto faktem odmítla smířit a systematicky kolem sebe šířila zlo, nenávist a pomstu.

Němci, Hlinkovi gardisté, Maďaři, udavači.

Proč se mstili? Protože někdo doma, na své vlastní půdě, ve své vlastní zemi, zvedl hlavu proti okupaci, zvedl ruku a se zbraní bránil svoji zem, svoji rodinu, svůj majetek, svou vlast!

Na to mají přece všichni lidé svaté právo a dokonce povinnost. Postavit se zlu a bezpráví!

Arogance tehdejších světovládců neznala mezí  ani v posledních dnech války!
Ano, možná byli svedeni svými vůdci, možná byli ideologicky zpracováni, možná byli i donuceni.

Ale ochotu s jakou šli do této akce a bestialitu, s jakou zde zabíjeli a pálili - jim nikdo proti jejich vůli do hlavy nenatloukl! Bylo to v nich. Za jejich zvrácenost  zaplatili nevinní lidé životem a ztrátou majetku, byť i toho nevelkého, ale na kterém dřeli celý život a těšili se z plodů kamenité valašské půdy.

A nyní si položme otázku co s tím, i když uplynulo více než půl století?
Odpustit? Zapomenout? Tvářit se, že se nic nestalo?

Ne, žádné omluvy, žádné odpustky! Nebyli to naši lidé, nebyli to zdejší valaši z Prlova a ostatních vypálených dědin, nebyli to lidé z Lidic, kdo toto Zlo rozpoutal. Nemáme se za co omlouvat. 
 

Důležité je nezapomínat!

Vy, kteří jste dnes přišli jste živým důkazem toho, že se nesmí zapomínat na žádné tragédie, které postihly náš lid, zvláště způsobené cizinci, kteří si přisvojili právo rozhodovat o našich životech, o našem dalším bytí a nebytí, o naší zemi!
Zvrácenostem je potřeba se postavit vždy a všude!

Klaníme se obětem  Prlovské  tragédie, klaníme se hrdinům, kteří v předvečer  konce války položili své životy!

Čest Vaší památce!

A děkuji Vám všem, kteří jste nezapomněli, a slibuji, že nezapomeneme!