L. Zaorálek: Většinu veřejných služeb platí ze svých daní běžní zaměstnanci. To chceme změnit

20.06.2017 V rozhovoru pro MF Dnes vysvětluje volební lídr a místopředseda ČSSD Lubomír Zaorálek, že se chce vypořádat s nedůvěrou voličů a že chce být srozumitelný.

S ČSSD by teď volilo asi jedenáct procent lidí. Co chcete dělat tak zásadního jinak než Bohuslav Sobotka, aby čísla šla nahoru?

Bohuslav Sobotka je pro mě obhájce demokracie v této zemi. Ale když vystoupí v televizi a řekne, že teď bojujeme za demokracii, řada lidí má spíš pocit, že teď bojujeme za nějakou elitářskou demokracii. Že je to jen nějaká rafinovaná řeč, kterou si zajišťujeme, abychom zůstali u moci. Prorazit ten krunýř nedůvěry je můj úkol.

Ale jak to chcete udělat?

Poslední kroky Bohuslava Sobotky nevedly k tomu, že by se strana dostala do nějakého tahu. Některá témata jsme v poslední době zvedli neobratně. A dokonce ani neměl moc šanci na naše voliče zacílit.

Například?

Nelíbil se mi třeba způsob, jak byla představena daňová reforma. Prezentovat změny daní tak, že začnete mluvit o pásmech a vysvětlovat složité systémy, to není naše role. Lidem byste měl říkat výsledek.

Uvidíme podobné kolečko, jako měl kdysi Vlastimil Tlustý? Ten taky každému ukazoval, co pro něho reforma bude znamenat.

Jenom, když se mě ptáte na konkrétní věci, říkám vám, že jsme tyto debaty vedli. Měl jsem pocit, že se nám nedaří efektivně oslovovat lidi, kteří by nás mohli volit.

Představme si tedy, že jste na mítinku a máte voličům říct, že jim snížíte daně. Jak to uděláte?

Ze všeho nejvíc mi připadá důležité říct, že z hospodářského růstu, který je na poměry Evropy docela slušný, mají prospěch hlavně velké firmy a vlastníci velkých majetků. Běžní zaměstnanci ze svých daní financují většinu veřejných služeb.

V tom s vámi asi budou vaši voliči souhlasit. Ale namítnou, že s tím stejně nic neuděláte, když to nešlo dosud.

Právě to chceme měnit, o tom je náš program. Máme zcela nespravedlivý systém zdanění. Vezměte si zdanění bank. U nás realizují dvakrát vyšší zisky než v okolních zemích. Tady mají 13 procent, průměr v Evropě je 5. Co z toho my sakra máme? Za vlád Topolánka nebo Nečase byla taková národohospodářská úvaha, že uvolnění bude efektivní. Výsledek? Oni ty peníze nedávají do mezd ani investic, 50 procent odvádí ven. Když přišla krize, dalo jim to šanci vytáhnout si z českých bank rezervy, jež jim na Západě chyběly. Když jsem se teď díval na program ODS, TOP 09 a ANO, zjistil jsem, že nám do politiky vracejí opět utahování opasků.

Říkají, že budou snižovat daně. V tom se shodujete.

Ale k tomu budou mluvit o školném, poplatcích ve zdravotnictví, že není odkud brát na penze. Písnička, kterou jsme už slyšeli. Chceme podpořit malé a střední firmy. Pomoci jim, aby se modernizovaly pomocí frauenhofer institutu zřizovaného po německém vzoru. Tak se aplikovaný výzkum dostane přímo dovnitř podniků. Pomůžeme jim vytvořit jedinečné výrobky, které budou moci dostat do globálních řetězců. To jim umožní zvýšit zisky a mzdy. A tak budou malé a střední podniky tlačit do zvyšování i ty velké.

To zní hezky. Ale k čemu to je, když pak přijde předseda Senátu Milan Štěch a řekne, že živnostníci mají odvádět víc peněz.

Co mám dělat? Mám mu zakroutit krkem? Nemůžu, je to slušný člověk. Nemyslel to tak zle. Měl na mysli otázku švarcsystému a podobné věci. Do soboty jsem byl tolerance sama, protože jsme se ještě nedohodli. Teď jsem volebním lídrem, máme svůj program, u jehož vzniku jsem dva roky byl, je to kompromis, základ, jejž jsme si řekli, že budeme společně hájit. Teď po všech chci, abychom to drželi.

Řekněme, že uspějete. Šel byste do vlády či za podpory KSČM?

Mohl bych si odpustit, že bych nemusel řešit všechny otázky světa?

Pro mě je celý ten můj pochod nasměřovaný k tomu, abych šel do voleb. V těch chci získat co nejlepší výsledek pro ČSSD. O tom, co dál, bych se rád bavil až po volbách.

Ale zrovna spolupráce s komunisty bývá téma i před volbami.

Vždycky jsem říkal komunisté, budiž. Vidím v programu věci, na kterých bychom se dohodli. A vím, že jsou tam lidé jako Jiří Dolejš, se kterými se dá rozumně bavit. Ale mě zajímá, jestli jsou komunisté schopni opustit některé své přátele, které mají a které já jim těžko odpustím. Přátele, kteří nerespektují abstraktní slovo demokracie a ani takové principy, že by se neměli mučit lidi.

Když je opustí, dohodli byste se?

Ne ne, tak jednoduché to zase není. Je to jeden z principů ČSSD, které jsou pro mě zásadní. Třeba to, že jsme se v jisté době dohodli, že jsme součástí EU, NATO… Na tom jsme postavili naši bezpečnost a prosperitu a já mohu jít do koalice s někým, kdo tyto základy respektuje, a dá to jasně najevo.

To jsou vaše jediné požadavky?

Nevím, co ostatní strany budou do voleb slibovat. Říkám ale, z čeho nikdy neslevím. Nechci se vracet do dob Topolánků nebo Nečasů, kdy budeme lidem tvrdit, že na nich budeme šetřit, a pak jim zlikvidujeme zdravotnictví, školství a tak podobně. V této zemi musíme vzít vážně třeba to, že učitelé mají být správně zaplaceni, protože naše děti s nimi tráví opravdu hodně času. A pokud nemají sebeúctu, protože nejsou slušně zaplaceni, tak se nemůžeme divit, že ji nemají ani naše děti.

Učitelům ale slibujete plat 130 procent průměrné mzdy, která by podle vás měla dosáhnout 40 tisíc. To znamená 50 tisíc pro učitele. Je to vůbec reálné?

Těch 40 tisíc je opravdu ambiciózní. Já se o to dokonce přel. Zdá se mi, že tady se naši ekonomové opravdu rozmáchli, a já říkám, že to může být takový horizont toho, co bychom si přáli. Ale to by se muselo všechno krásně sejít.

A reálně to vidíte jak?

Beru to tak, že jsme si to dali jako svítící bod, k němuž bychom se chtěli dostat. Mám k tomu jeden důvod. Rozdíl mezi platy u nás a u našich sousedů je ostudný. Vezměme si těch 40 tisíc, říkáme si, jaká je to síla. Ale to je asi 1 500 eur, v Německu máte dvojnásobek. Vezměme to jako výzvu, že bychom neměli být země, která je založená jen na nízkonákladové práci.

Nebudou vám v kampani chybět lidé jako Jiří Zimola, Adam Rykala nebo teď třeba Jiří Paroubek, jehož aktuálně nechce ČSSD přijmout do svých řad?

Každý člověk má jiný příběh. Já sem přicházím jako někdo, kdo přebírá roli lídra ve straně, která je konsolidovaná. Ve které stranické orgány řádně fungují a přijaly nějaká rozhodnutí. Jiřího Paroubka neřeším úplně já, protože to řeší pražská organizace (ta včera jeho přijetí odmítla, pozn. red.). Postavil stranu, jež nám sebrala procenta a trochu nám uškodila. To je prostě příliš.

Neměla by ČSSD projevit velkorysost? Vedle Miloše Zemana a Sobotky asi po listopadu 1989 nemáte úspěšnějšího předsedu.

Chovali jsme se k němu naprosto korektně. Svého času jsem se dokonce dohodl s tehdejším premiérem Nečasem a řekl jsem mu, že bychom se k bývalým premiérům měli chovat slušně. Dohodli jsme se, že jsme schopni Jiřímu Paroubkovi nabídnout něco, co by bylo přiměřené. On to ale tehdy nevzal, místo toho založil politickou stranu a mně tvrdil, že ČSSD za chvíli zanikne. Já mu říkal, že to je hloupost.

A Jiří Zimola?

To se probíralo řádně na předsednictvu. Tam proběhlo všechno, co mělo. Pokud vím, tak hlasování proběhlo hladce možná s výjimkou jednoho hlasu. Teď o víkendu to dopadlo stejně. A ten důvod, proč je to tak jednoznačné, je asi daný tím, že si musíme dát pozor na to, abychom tady nevytvářeli kastu vyvolených lidí. Lidé asi mají nějakou představu, jaké odměny by tak měl dostávat šéf nemocnice. A jak máme vysvětlit veřejnosti, když někdo najednou dostane odměny sedm milionů, takže vyšší než Angela Merkelová? Od pana Zimoly jsem neslyšel jedinou logickou odpověď.

Zdroj: MF Dnes, Ondřej Leinert, Vojtěch Srnka, 20. 06. 2017